Biochar je pevný porézní materiál (až stovky m2/g) získaný termochemickou přeměnou biomasy v prostředí s omezeným obsahem kyslíku, neboli v pyrolyzních, či zplyňovacích reaktorech. Proces je podobný výrobě dřevěn?ého uhlí. Více informací naleznete na webu České asociace pro pyrolýzu a zplyňování (www.cpga.cz).
Biochar obsahuje cca 10–40 % hmotnosti sušiny původní biomasy. Hlavní stavební složkou biocharu je chemicky stabilní uhlík (50 – 95 hm. %), který nepodléhá dalšímu rozkladu a oxidaci. Jde o jednu z metod ukládání (sekvestrace) uhlíku.
Největší vliv na kvalitu biocharu má kromě samotného zařízení teplota v pyrolýzní zóně generátoru, rychlost ohřevu vstupního materiálu, čas zdržení v aktivní zóně reaktoru a typ použité biomasy. S rostoucí teplotou pyrolýzy se snižuje výtěžek (produkce). Schopnost zadržování vody a živin v půdě se zvětšuje do kritické teploty pyrolýzy v závislosti na typu zařízení. Zvyšování teploty pyrolýzy má též silný vliv na rozklad a těkavost organických látek vzniklých procesem pyrolýzy a organických látek přítomných v biomase. Prodlužovaní doby zdržení biomasy/biocharu v pyrolýzní, případně sekundární redukční zóně reaktoru a pomalá rychlost ohřevu biomasy má celkově pozitivní vliv na kvalitu biocharu.
Zařízení pro výrobu biocharu pyrolýzou jsou obvykle navržena tak, aby vyráběla biochar a teplo, případně i elektřinu a pyrolýzní olej. Produkce tepla převyšuje potřebu tepla pro vysušení mokré biomasy na velmi nízký obsah vlhkosti (pod 10 hm. %).